Doma

Ano, tohle je tečka za naší letošní výpravou do Latinské Ameriky. Píšu z domova, relativně známého a relativně bezpečného místa ve městě, kde při přechodu silnice nejde (až na výjimky) o život, průměrný vzrůst domorodého obyvatelstva přesahuje 1,55 metru a na záchodě se papír háže zásadně do mísy. Ano, domov má mnohá kouzla...

Cesta byla v podstatě rutinní záležitost, až na to, že tahle rutina trvala skoro 3 celé dny. Nastoupili jsme ji ve středu krátce po půlnoci na letišti v Limě. Cesta do brazilského Sao Paola v pohodě, jen to čekání na letišti bylo úmorné, protože letadlo do Madridu odlétalo asi 13 hodin po našem příletu. Let do Evropy jsme skoro kompletně prospali. Ostatně jídlo za moc nestálo. Ale aspoň jsme neměli zpoždění.

V Madridu jsme toho moc nestihli. Byli jsme na kafi, podívat se na Goyu, Vélazqueze, Bosche & spol. v Pradu (od 18 do 20 tam mají vstup zdarma), na paelle, a právě v době, kdy Madriďané začínají s nočním životem, jsme po cestě přes oceán byli zralí tak akorát na postel. Škoda. Až v hotelu z televize jsme se dověděli o havárii na madridském letišti, při které zahynulo 153 lidí. Uff... Druhý den ráno nás čekala cesta do Vídně - a jako náhodou právě s havarovavším Spanairem.

Vše nakonec (jak vidíte z těchto řádků) dopadlo dobře. Dokonce nám neztratili ani batohy, což pokládáme skoro za zázrak. A protože pro nás do Vídně přijel Jirka Nepala (special thanks), zdravíme vás všechny z Brna.

Fotogalerii se pokusím doplnit, ale bude to stát hodně úsilí, materiálu se sešlo hodně... Takže se opět těšte, že ještě není všem dnům tohoto blogu konec. A chystám také malý cestovatelský tip pro všechny, kteří mají problém se smradlavýma nohama... Stay tuned.