Arequipa ve svetle kulinarskych zazitku

Pokracuji v chronologickem zaznamu. Mame plnou hlavu uplynulych udalosti, jsme plni dojmu, takze je tezke vratit se o vic nez tyden zpatky. Budu tedy asi strucnejsi.

Arequipa. Druhe nejvetsi peruanske mesto plne kolonialni architektury se sakralnim klenotem - klasternim komplexem Svate Cataliny. Bohuzel u sebe nemam fotak, abych se podelil o fotografie, kterych jsme nasekali opravdu hodne, je to uzasne misto. Predstavte si klaster ze 16. stoleti, ktery navzdory tomu, ze Arequipa lezi na poklicce Papinova seismickeho hrnce a zeme se v ni trese celkem casto (naposled v roce 2001), prezil az dodnes. A kdo si pod pojmem klaster predstavi sede zdi a smutne cely, je na omylu - klaster je kolorovan cervene a modre a je to fakt pastva pro oci.

Ale nejen oci se v Arequipe pasou. Pouceni (opet) Lonely Planetem (Zdenku, diky), vydali jsme se mimo centrum mesta. To podle me stoji za vic nez Plaza de Armas (nazev hlavniho namesti v kazdem peruanskem meste) a okoli, kde je lidi jak na Ceske ve 3 odpoledne (mimobrnaci odpusti neuniverzalni primer - znamena to: proste hodne). Ve ctvrti Yanahuara jsme zapadli do vyhlasene gringovske hospody Sol de Mayo. Serviruji tam mistni speciality, mezi ktere patri krevetova polevka Chupe de Camarones (odkaz nabizi i obrazek, musite s nim zatim vystacit - jak rikam, vlastni dodam do galerie pozdeji). No mnam, a hlavne ta estetika. Osm krevet, ze by se jich clovek az bal. Evicka si dala krevety v cesnekove omacce a taky mnam. Ceny nelidove, ale kdo z nas milovniku daru more by odolal...

Opravdove kulinarske nadseni ale prislo az tesne pred odjezdem, kdyz jsme se stavili vedle naseho ubytovani v restauraci Los Ángeles (zadny endzelíz, ale áncheles) na veceri. Je to spis comedor (jidelna) nez restaurante, vedena starickym panem, ve ktere vari jeho pani a zrejme dcera. Dali jsme si "trucha al ajo", coz je pstruh na cesneku. Vazeni, neco tak dokonaleho jsme jeste nezrali, na tom jsme se shodli po prvnim soustu. Rybka byla osmazena a potrena smeskou, kterou budu presneji identifikovat az po prijezdu do vlasti, a to v kuchyni metodou pokus-omyl. Muzete zkusit prijit, ale obavam se, ze nezbyde, hehehe. Kazdopadne tam byl nasekany zazvor, cesnekove listy, prouzky papriky a bylo to NEUVERITELNE DOBRY!!! Kdo se dostane do Arequipy, at nevaha a jde, je to na ulici Palacio Viejo kousek od Plaza de Armas, vedle Hostalu Baviera. Nenasel jsem interaktivni mapu Arequipy, www.mapy.cz nechteji spolupracovat. :-))) A na jidelnim listku maji i zminenou chupe de camarones za 1/3 ceny v Sol de Mayo (jen ten vecer, co jsme tam byli, ji uz nemeli).

No, zminil jsem Hostal Baviera - to bylo nase arequipske ubytovani. Volili jsme ho v ne uplne bohorovne nalade, spise v exponencialne rostouci tisni zpusobene prekotnou adaptaci na peruanskou stravu. No, zkratka, do dalsiho hotelu bychom uz s cistym stitem (no, stitem...) nedojeli. Dam vam sem na hostal link, ale dobre radim, nechodte tam. Ubytovani je sice pekne (a toalety v pokojich maji na vrchnim prkenku prehoz s maslickou), ale mistni obsluha je snad nejodpornejsi, nejneochotnejsi a nejzpruzenejsi, jakou jsme zatim na ceste zazili. Pres den tam je slecna, ktera je v pohode, ale nocni sichtu tvori parta tri pubertaku k placi ci zlosti.

A navic v tom hostalu maji extremne kluzke schody. Ano, pisu o tom proto, ze jsem z nich sletel a pekne si narazil loket. Hraje vsemi barvami jeste ted. Ale vsechno zle je k necemu dobre - resili jsme prave problem, co udelame se strasne hnusnym vinem, ktere jsem to odpoledne koupil. Psali, ze je to jako burgundske, ale byl to sladky hnus. V Peru se mi ale zatim nic jineho koupit nepodarilo, takze jsem se ani prilis nedivil. Vic nez poloplna flaska (rezali jsme to cocacolou, aby se to dalo pit) sletela se mnou a na rozdil ode me neprezila.

A jedna kulinarska tecka na zaver: vedeli jste, ze Arequipa je mestem oliv? A vybornych, podle meho nadsene-laickeho nazoru srovnatelnych s reckymi a nesrovnatelne lepsich, nez jsou ty spanelske. Nasel jsem zajimavou praci popisujici pestovani oliv v Peru, ale je to ve spanelstine...

A jedna transportni douska: z Arequipy jsme jeli nocnim busem do Cuzka. A v nem jsme potkali Jörga, Nemce, majitele cestovky v Cuzku. Zajimavej typek, zije tu uz asi 8 let a byl vyborny zdroj informaci. Pry ze je Cuzco nejrasistictejsim peruanskym mestem. Navic jsme byli svedky nehody taxiku, ktery narval do kamionu pred sebou (tesne pred nasim autobusem). Bez Nemce by lidi z taxiku dopadli hur - zena v 7. mesici by asi ze zimy a soku potratila a chlap by prisel o ruku, kterou mel jen zlomenou. Lidi se vyhrnuli z autobusu ven, ale byli dobri tak leda k drzeni baterky a posleze k odhozeni prazdneho havarovaneho auta do prikopu. Okamzite zacala jezdit auta a autobusy, ze by nekdo zastavil, aby ty chudaky vzal do nemocnice, to ani nahodou. Tak Jörg temer nasilim primel majitele dodavky-Mercedesu, aby ranene nalozil a odvezl. Pak vypravel, jak jeho polske kamarady, kteri spadli s autem a ze 16 prezili 4, Peruanci pred poskytnutim prvni pomoci nejdriv dukladne okradli. Lidi jsou ruzni.